HISTORIE BÍLÉHO KŘÍŽE

 

Původně pastevecká oblast byla, jak je patrné z fotografií, bez lesa. Bezlesý byl nejen hřeben, kde stojí kříž až po výzkumnou stanici, ale i plocha nad hotelem Bílý Kříž až po vrchol Sulova (903 m), kde je dnes vodojem pro hotely. Na osadě bylo původně šest usedlostí a osada se dříve jmenovala Karlovice. Název Bílý kříž dostala až později, po události, kdy pašeráci tabáku z uherského Slovenska - šverci, zabili jednoho finance- jägra. Přenášení tabáku z Uher bylo výnosným obchodem, ale nelíbilo se to vrchnosti. Proto nechala hranici hlídat jägry, kteří šverce chytali, tabák zabavili, dopravili je do Frýdku, kde byli pašeráci kromě bití ještě pokutováni. Tak se stalo, že tlupě 18 šverců zastoupil cestu jeden jägr. Pašeráci měli větší strach z bití a pokut ve Frýdku, než z vraždy a tak se na jägra vrhli a ubili ho. Na místě ho pochovali a vrah mu musel na mohyle postavit kříž. Byl dřevěný z čerstvě ostrouhaných smrkových žerdí. Na hřebeni, který byl donedávna holý, svítil kříž bíle do dálky. Původní shnil a spadnul a ten dnešní už je poněkolikáté obnovený a je natřený na bílo.

Majitelé místních usedlostí byli Pavlosci, Matějci, Jančuři, Pohludci, Foldyni, Pavlicovi. Pod osadou, asi o 500 metrů níže jsou ještě Bumbalovice nebo Bumbaly, kdysi se dvěmi chalupami. Kromě nich tam byly rozsáhlé objekty a v nich sklárny pojmenované podle císaře Karla, proto název Karlovice. Sklárny zanikly a dnes je i celá osada zalesněna. Základy objektů jsou dodnes znatelné.

Konec 19. století
Ke konci devatenáctého století začínal rozvoj turismu. V tom byli většinou napřed u nás žijící Němci. Snahou turistických spolků bylo, zajistit si na horách základny - útulny. V prvopočátcích turistiky se Bílý Kříž stal doménou německého Beskidenvereinu, jehož členové byli hlavně němečtí úředníci a technici z ostravských šachet a průmyslových závodů. Beskidenverein se těšil velkorysé podpoře ze strany ředitelství i lesní správy těšínských komorních statků. Již v roce vzniku tohoto německého spolku (1893) byli prof. Alois Schwarz, dr. Karl Richter a prof Alois Steiner vysláni jako deputace k direktoriu Knížecí komory těšínské, zastupované dr. Rudolfem Bukowskim, od kterého se jim dostalo výrazné podpory. Mnozí členové Beskidenvereinu, např. nadlesní J. Lipawský, lesmistr Liszt, oba z Frýdku, nadlesní E. Schwab z Morávky byli zaměstnáni u lesní správy komorních statků a zajišťovali povolení ke značení turistických cest, bezplatné dodávky dřeva a kamene na stavbu německých chat.

Zpočátku na Bílém kříži stála malá dřevěná hospoda, s jejíž majitelem Pavloskem měl od roku 1894 Beskidenverein uzavřenou dohodu a dokonce zde v roce 1897 získal i hostinskou koncesi - Němci hospodu a útulnu zvali "Beskidenheim". V té době u nás sílilo české národní povědomí a pro Němce nebylo jednoduché koupit české majetky. Od Jana Pavloska proto usedlost nejdříve koupil A. Farbovský z Vítkovic a roku 1900 ji prodal německému spolku. Tato usedlost byla na pozemku dnes už zalesněném a sice ve svahu po levé straně cesty mezi křížem dnešním hotelem Bílý kříž. Dodnes pod tímto místem zůstala jen malá lučka, stále se zmenšující náletem. Němci tam za války postavili větrnou elektrárnu, která pracovala do roku 1956 a vydržela na svém místě do roku 1978. Dnes se na místě staré hospody dají najít zbytky kamenného sklepa, je to vyvýšenina z cesty dobře patrná. V něm se skladovaly na zimu brambory pro hotel Bílý kříž ještě dlouho po druhé světové válce. Němci usedlost rekonstruovali a 3. dubna 1902 byla na Bílém kříži otevřena "Schutzhütte Weisse Kreuz" - chata se zvonicí, jejíž úpravy přišly na 15 000 K. Nájemcem této chaty byl jednu dobu i J. Daněk. Patřila k ní také tzv. letní vila, adaptovaná pro účely celoročního provozu a slavnostně předaná turistům 1. července 1907. Podle jména manželky mecenáše a podporovatele Beskidenvereinu, generálního ředitele Vítkovických železáren Friedrieha Schustera, byla pojmenována "Josefinenheim". Tato Josefinka stála blízko kříže šikmo naproti přes cestu na rovince. Původně patřila Foldynům a byla už za cestou, na katastru Morávky. Rozpadla se někdy na začátku šedesátých let. Byla tehdy v majetku ROH, ale už se dlouho neužívala. Josefinku proti bleskům chránily dva jasany. Ty na místě stojí dodnes. Kousek odtud je pěkný pohled do údolí Morávky. Bude takový ještě několik let, pokud sečí nevzroste. Útulna Beskidenheim vyhořela v září 1927.

Počátek 20. století
Z Bílého kříže se na začátku století stalo turistické zázemí s velkou ubytovací kapacitou - osm pokojů a jedna společná noclehárna poskytly ubytování až pro 62 osob. Spolu s usedlostí Pavloskových získal německý spolek i pozemky až pod vrch Sulov. Na nich v roce 1924 postavil dvouposchoďový hotel "Weisse Kreuz". V noci z 18. na 19. ledna 1936 tato nová německá chata vyhořela. Pro německé turisty nastala svízelná situace, protože jim ještě předtím, 14. září 1927, vyhořela také stará útulna z roku 1902, která v posledních letech sloužila jako noclehárna pro studenty. V tomto období na Bílém kříži neměli žádné vlastní ubytovací zařízení. Velká část škody byla kryta pojištěním a proto bylo možno v krátké době přistoupit k obnovení chaty a k jejímu opětovnému zpřístupnění, které oficiálně proběhlo 26. září 1937. Nový "Berghotel" byl už postaven v tehdy moderním funkcionalistickém slohu s plochou střechou tak, jak ho známe dnes. Zvonice stojící pod hospodářskými budovami byla k němu přenesena od původní vyhořelé dřevěné útulny "Beskidenheim" (viz. dříve v článku).

Českému živlu se podařilo získat Matějkovu usedlost. Na jejich pozemcích zřídil bývalý nájemce německé chaty J.Daněk turistickou stanici Klubu českých turistů. Pozďěji byla přejmenována na Daňkovu turistickou ubytovnu. Těsně vedle Daňkovy útulny postavil za první republiky frýdecký Němec, velkoobchodník Liva, moderní "Hotel Sulov" se zasklenou verandou a pokoji pro 14, v nouzovém případě až 25 hostů, který byl spojen se starou útulnou. Po válce byl tento německý majetek znárodněn a spojen v jeden objekt "Hotel Daněk - Sulov". Po Daňkovi převzal útulnu nevlastní syn paní Daňkové Rolný. Za Rolného se provdala Anežka Kokešová z Gruně a po jeho smrti za Juchelku.

ZDROJ:  BESKYDY.CZ

Zdroj infromací: Kniha Beskydy a pobeskydí  1895 - 1939